Každé ráno na naší prostorné dřevěné terase v Austrálii roztáhnu jógovou matraci. Mořský vánek mě hladí po tváří, poslouchám rozmanité zvuky exotických ptáků, začnu vnímat celé své tělo, svůj dech a pomalu začínám - hluboký nádech a výdech... Vedle mě slyším také dech mého milovaného Grega. Je to sotva pár měsíců, co jsme svoji a zrovna jsme se rozhodli, že chceme naši lásku posunout dál. Představuji si, jak krásné asi je být maminkou.  

Na Velikonoční pondělí 2014 se na těhotenském testu objevila druhá čárka. Byla jsem dojatatá, ale zároveň jsem se rozklepala...

"Jak to všechno zvládnu? Jaká budu maminka? Jak se na to mám připravit? Vždyť jsme miminko chtěli, tak proč mě najednou přepadají pochyby?" 

Bydleli jsme na australské farmě, čekalo nás stěhování zpět do Evropy, hledání nového domova, hledání práce, a navíc několik dlouhých letů.  "Budu moci být stále aktivní jako dosud? Nebude mít cestování vliv na miminko? A co porod? Jak zvládnu má bolavá záda a občasné migrény? Co když se to zhoršovat?"

Všechno se změnilo. 

"Neotěhotněla jsem příliš brzy? Jsem opravdu připravená, i když ani nevím, kde budeme bydlet?" V sázce už najednou nebylo jen mé vlastní zdraví. Zodpovědnost za to malé tělíčko, které se sotva začalo vyvíjet v mém lůně jsem si před otěhotněním nedokázala vůbec představit. 

Těhotenství pro mě bylo velkou neznámou.

Měla jsem jen jednu kamarádku maminku a neznala jsem téměř žádné hezké porodní příběhy. Jako každá nastávající maminka jsem pro své dítě chtěla to nejlepší. 

Jak zůstat co nejvíce v pohodě? 

Byla jsem si jistá, že existuje způsob, jak se v mém těhotenství můžu cítit vyrovnaně, i při všech těch změnách a výzvách, které přináší. V té době jsem už jógu praktikovala asi pět let a dva roky vedla pravidelné lekce. Cvičila jsem téměř denně, protože s jógou jsem se cítila báječně.

Rozhodla jsem se, že své vzdělání rozšířím o těhotenskou a poporodní jógu.

Těhotenská jóga mi ukázala, že není vůbec složité si sama pomoci od bolesti zad, hlavy, uvolnit těžké nohy, protáhnout ztuhlý krk, a navíc i uklidnit mou roztěkanou mysl.

Stačilo věnovat se sobě a miminku pravidelněrozhodnout se, že jsem schopná všechno v pohodě zvládnout.  Věřit v sebe samu, čemuž jóga učí dnes a denně.  Uvědomovala, že když se cítím skvěle já, přináší to spoustu pozitiv i mému miminku, manželovi a vlastně všem lidem, se kterými se potkávám. Postupně jsem se učila vnímat nové limity, které mi rostoucí bříško nastavovalo.

Těhotenská jóga mi umožnila cítit se báječně i přes stěhování z druhé strany zeměkoule, nejistotu v bydlení a práci. 

Dala DŮVĚRU ve své tělo, v miminko a zejména v SEBE SAMU jako budoucí maminku. 

Nepanikařila jsem, ani když jsem začala rodit o šest týdnů dříve...

Místo připravovaného hypnoporodu s dulou v Krnově, mi ve třicátém čtvrtém týdnu, bez jakýchkoliv předchozích příznaků,  praskla voda ve stověžaté Praze.

"Vždyť jsme jen na návštěvě! To se mi snad zdá?!"

Díky józe jsem se v této nečekané situaci dokázala klidně otevřít a přivést ji na svět spontánně.

Bylo těžké se vyrovnat s naší následnou separací, protože Isabellka byla odnesená na oddělení nedonošených dětí. Věděla jsem, že bojovat nemá smysl. Svou energii jsem věnovala Isince a posílala jí salvy lásky. Byla jsem se svou holčičkou hluboce ve svém srdci.

Ještě dnes tvrdím, že “To jóga porodila Isabellku” a já ji za to moc děkuji.

Těhotenská jóga se stala mou vášní v roce 2014 a rozhodla jsem se, že chci její obrovské pozitivní účinky zpřístupnit co největšímu počtu žen a proto jsem začala tvořit.  

To jsem ještě netušila, jakým parťákem mi bude jóga v MATEŘSTVÍ.

Naše dcera byla náročné miminko a batole. Každá maminka mi potvrdí, že vznětlivá povaha dítěte, nekonečné utišování a uspávání v kombinaci s nedostatkem spánku, může pěkně zamávat s lidskou psychikou. Upřímně, Isinka mi dodnes dává pořádně zabrat.

Díky chvilkám jógy jsem se mohla vracet zpět k sobě a nabírat novou energii ve Francii i Belgii, kde jsme tehdy bydleli. Srovnat si priority a být vděčná  za to, co mám. 

Mé druhé těhotenství se bohužel zastavilo v druhém měsíci a vedle mých milovaných to byla opět jóga, která mi pomohla se s tímto smutným obdobím vyrovnat.

Nepokračující těhotenství mi umožnilo podívat se na zázrak života z druhé strany. Často jsem se napojovala na svůj dech a pouštěla si povzbuzující meditace vděčnosti, vyrovnanosti a lehkosti. Prožila jsem měsíc bolesti a smutku.

I přesto jsem věřila, že příroda ví přesně, co je pro nás nejlepší.

Vidět odcházet ten malinkatý život, který sotva nabíral lidské podoby, bylo zničující. Musela jsem rozpustit svá očekávání a zahnat lítost. Ne vždy jsme páni svého osudu…  Věděla jsem, že se mohu vyléčit opět „jen“ přijetím celé situace. S úctou, pokorou a otevřeným srdcem jsem se rozloučila...

V praxi jsem si zažila větu z jógové filosofie  "isvara pranidhana" neboli "přijmout a nechat odejít." 

Zřejmě i proto bylo mé lůno už za pár měsíců připravené k přivítání nového života. Naplněné pochopením a láskou.

Třetí těhotenství, které začalo v lednu 2017, bylo JINÉ.

Vnímala jsem jeho sílu, ale také křehkost. Byla jsem za něj velmi vděčná a užívala jsem si ho v kruhu svých blízkých. Na druhou stranu v sobě skrývalo nové výzvy. Po předchozí zkušenosti se zamlklým těhotenstvím jsem byla celý první trimestr na emocionální houpačce.

"Co když o miminko zase přijdu? Co když i druhé dítě bude tak náročné?"

Pro mě i pro miminko bylo ŽIVOTNĚ důležité udržet si vnitřní VYROVNANOST. Na druhou stranu jsem si chtěla všechny chvíle užít naplno.

"Co když je to naposled?"

Ve své jógové praxi jsem se zaměřovala zejména na svou psychiku a na komunikaci s miminkem. Při relaxacích jsem nás oba harmonizovala a chtěla jsem objevit všechny temné kouty své duše. I proto jsem do on-line kurzu vložila spoustu meditací, relaxací, pozitivních afirmací a dechových technik.

Tou největší výzvou těhotenství pro mě ale byla opět má tříletá DCERA.

Její pláč a křik byl mým denním chlebem. „Teď se ukaž, vyrovnaná jogínko,“ běželo mi hlavou. Jako věčná idealistka a snílek, jsem netušila, že těhotenství s dítětem může být tak intenzivní.

Ta hormonální houpačka byla na mě už fakt hodně velká!

Představovala jsem si, že mateřství bude radostné a veselé období a plné nekončícího smíchu. Místo toho jsem se několikrát schovala před Isinčinými výlety na toaletu. 

Potřebovala jsem více času sama na sebe a na nové miminko. "Chci být spravedlivá máma," běželo mi hlavou. 

Zjistila jsem, že kniha „Mateřství jako setkání s vlastním stínem“, se u mě trefila do černého:-)  

Isi odkrývala (a dodnes s tím nepřestává) všechna má nezpracovaná témata a nastavuje mi nekompromisní zrcadlo. Znáš knížku "Tvé dítě, jako šance pro tebe?"

Vzhledem k tomu, že jsem dceru rodila předčasně, měla jsem velkou pravděpodobnost, že se tak stane znovu. Rozhodla jsem se, že tentokrát opravdu z p o m a l í m.

Jóga mě opět navedla správným směrem. Mohla jsem se na chvíli zastavit a podívat se na všechna menší a větší dramata z odstupu a začít je zkoumat zevnitř. I v tomto těhotenství jsem se spojovala se svým tělem, nejen na jógové matraci. Chtěla jsem se připravit na vše, co může přijít. Už jsem neměla růžové brýle. 

Podívala jsem se strachu z do očí, ale NENECHALA jsem se jím svázat.

Když se blížil třicátý čtvrtý týden, ve kterém jsem porodila Isinku, přesně jsem věděla, co očekávat. "Porodím zase dříve? Jak to bude s druhým náročným dítětem?"

Jóga mi umožnila nenechat se ovlivnit mými obavami.

I když to zní jako klišé - vše se děje z nějakého důvodu. Byla jsem připravená přijmout Gabrielkovu cestu na svět, ať bude jakákoliv.

"Proč najednou porod nepostupuje? Chcete tlumení bolesti? Píchneme oxytocin?", ozývalo se z úst lékařů. 

Věřila jsem svému tělu a věřila jsem Gabrielkovi, i když se druhá doba porodní nevyvíjela podle klasického časového plánu. Ani on si nevybral si tu nejsnadnější cestu a opět po dvanácti hodinách spatřil světlo světa s ručičkou u tváře, tzv. "na supermana."

Gabrielkův porod byl nádherným vyvrcholením mého třetího těhotenství. Přišel na svět s láskou a respektem. 

Není podstatné, jestli preferuješ přirozený porod nebo císařský řez.

Důležité je být sama sebou, znát své představy a obavy.

Žít svůj život, a ne život někoho jiného.

Každá žena je jedinečná stejně jako její příběh.

TĚHOTENSKÁ JÓGA NABÍZÍ PRŮVODCE NA TÉTO CESTE SEBEPOZNÁNÍM.

  • Nejenže se díky jógovým technikám připravíš na porod své tělo a dovolíte si čerpat z nepřeberného množství lékařsky podložených pozitivních účinků těhotenské jógy.
  • Skrze svůj dech se naučíš naslouchat svému rytmu, nepojit se na něj a vnímat ho u porodu.
  • Pomocí jednoduchých cvičení se naučíš, jak sama vyzrát na klasické těhotenské trable.
  • V závěrečných meditacích si dopřeješ úplné uvolnění a nahlédnutí do nepoznaných krajin své duše a mnoho dalšího...

A i když těhotenství nebo porod třeba nebude probíhat podle tvých představ, budeš vědět, že jsi udělala to nejlepší.

Přijmeš situaci takovou, jaká je. 

Získáš důvěru v sebe samu jako ženu a budoucí maminku.

A hlavně si budeš naplno užívat své neopakovatelné období!

Ze srdce ti přeji jedinečnou a nezapomenutelnou cestu!

S láskou Teri

 

 

 

 

Kde bere Terka inspiraci? 

2012 Magistra a bakalářka Filosofie na OSU v Ostravě 

2010 Filosofie na ULA na Tenerife, ŠPANĚLSKO 

2011 Bakalářka Terie a dějin divadla na MU v Brně 

2013 Yoga Teacher Training HATHA YOGA, Indie, Goa

2014 Yoga Therapy Training, AUSTRÁLIE, Byron Bay 

2015-17 Yoga Prenatal & Postanatal Training, AUSTRÁLIE, Anna Davis 

2007-2017 I., II. a mistrovský stupeň REIKI, Ostrava

2018 Vědomý partnerský kurz s LUCIE a HONZOU HARNOŠOVÝMI

2019 Roční kurz ALCHYMIE ŽENY

2020 Průvodkyně ALCHYMIE ŽENY

PODÍLÍ SE NA:

TÝDNU RESPEKTU K PORODU

časopisu Jóga DNES

JÓGA FESTIVAL v Ostravě Se svým projektem těhotenské jógy online se dostala také do semifinále soutěže časopisu MAMINKA.